kanárská doga Maggie + cane corso Regan

   Znovu je třeba postavit domečky, ale v první řadě je nutno doplnit tekutiny a něco zobnout, takže jsme si to všici odštrádovali ku místnímu stánku.

   Až se ploutníci dali zase do gala, opět jsme se sešli u stánku. Já s Adriankou a Martinem jsme si zahráli petangue ... ani nevím, kdo vlastně vyhrál ... ááále co, to je fuk, hlavní je, že jsme si zasportovali

   V pondělí čekal vodáky opravdu voříšek ... myslím, že říkali něco o 27 kilácích a to po voleju, včetně překonání největšího (nejen v ČR, ale i v celé střední Evropě) rybníku Rožmberk, a bohužel i dnes neměli šanci potkat žádný přívodní tekuté povzbuzení (ale jsou to fiškusi, na každou cestu byli vždy vybaveni drinky v petkách, jež si vláčeli za sebou, čímž je i zároveň chladili)

   My se přemístili do autocampu v Lužnici a vyčkávali. Mezitím tam Zbyňda potkal svýho bejvalýho spolužáka (jaká to náhoda) a ten teda se svou partou měli tento náročný úsek již za sebou a povídal, že je to teda fakty nekonečná makačka

   Aby se nemuseli ti naši chudáčci nadření ještě zabývat stavbou přístřešků, tak jsme byli tak hodní, že jsme se do toho pustili, aspoň jsme zabily čas.

   Camp pěknej, ale bez občerstvení, bez sprch ... navíc pesanky se museli víc hlídat, protože tam volně pobýhali dalmatin, vlčák a jorkšír a jejich páníci nikde, takže holky byly furt ve střehu.

   Po velmi deštivé noci nadchází úterý a my se střídáme v kočírování, Ríša přebírá Magušku a Reganku a taky klíčky od káry , no a já pádlo a rum - příhodné vybavení správného vodáka ... lambada, dnešek je ve znamení asi tak 12 km a já jsem odpočatá, takže pro mě byl tento vodní čas naprosto v pohodě.

   Tentokráte cílový bod kemp Meruše ... po odpočinkových zastávečkách na posilnění, odhazování písku, překonání kamenitých mělčin, sjetí asi dvou malinkých splávečků ... jsme na místě. Parkování bylo dosti banhnité ... vodu bys marně hledal ... nu což, jsme tady a první cesta vede na chlazený pívo.

   Poté všichni využili místních spršek whouw, na to jsme se moooc těšili.

Vymydlení, voňavý a nakrmení usedáme u tamního stánku .. obsluha to tu brzo balí, takže se nakupují zásoby a přemísťuje k přírodnímu teploučku kde zábava valí v plném proudu

   Ve středu u snídaně se rozhodlo, že dál se nepluje, tudíž zůstaváme v Meruši. Velitelka zájezdu Peťka ufakčila skvělý těstoviny s majdou. Někteří jsme se vošplouchali v blízkém pískovém lomu ... skvělý osvěženíčko .

   Padl návrh vyjít do nedaleké vesničky Vlkov, do Zájezdního hostince (ty jo, supr výzdoba, mimo jiné měli na stropě kůži z žirafy)

   Tři nedočkavci vyrazili napřed, pak další část a asi po necelý hodince i zbytek osazenstva. Občerstvili jsme se, poklábosili a zhodnotili dovču do tohoto bodu. Andrejka s Pavkem vyvedli Mag s Regan na prochajdu kolem vody ... prej byly poslušný ... šikovný panenky .

   K večeru jsme to otočili zpět ku kempu, kde se pokračovalo v rozjímání ... najednou přišel hlad a tak abychom se nezabívali miskama, dva dobrovolníci přinesly hrnec s těstovinami a lžícemi ke stánku ... jakmile bylo vyjezeno, zapla se živá myčka ... holky se zabavily 

   
   Je čtvrtek dopoledne a půlka účastníků nás opouští ... musejí do práce a tak různě za povinnostma.

   My zbývající vyražíme do Tábora. Nejprve jsme si vyšli, kromě Maggie a Reganky s páníčkem, na vyhlídkovou věž Kotnov, nahoře je skvělý pohled, kde město Tábor máte jako na dlani.

   Po chvíli oddechu u Bechyňské brány při poslechu kapely, za účelem nutného nákupu já s Ríšem a Pavkou jsme to pak vzali městem na náměstí a ostatní s mišutkama spodem přírodou ... probendili jsme celý náměstíčko, koupili nějaký věcičky a usedli u Žižiky na odpočinutí.

   Z parkoviště jsme jeli ke strécovi a jeho družce do přilehlé části pod názvem Horky. Po přivítání se postavili stany a ihned na to se šlo pár set metrů nadlábnout do restaurace, kde jsme zvesela se hostili a vydrželi do pokročilé více než půlnoci.

   Na druhý den v pátek se strejda uvolnil na chvíli z práce a nabídl nám nápoje dle libosti a taky předvedl své trumfy z mysliveckého okruhu ... jeho největší chloubou je vlastnoručně zkolený sob, myslím, že to byl tenkrát v Canadě ... vlastně všechny jeho vystavený zvířátka je jeho práce (klobouk dolů).

   Rozloučili jsme se, poděkovali za azyl a kolem druhé hodiny jsme vyrazili již k domovům. Ještě jsme se zastavili po cestě na jídlo (aby to nebylo zas tak moc všechno hladký, tak fun bus píchl  takže proběhla ještě výměna kola) a pak už jen fofrem domůůů.

   Pardon, bych zapoměla ... sraz byl v Tuřanech na rozebrání věci, bo vše vezli koníkovci v jejich výtečným karavánku. Pokec, pivko, limča ... a teď už fakty ku našemu domečku.

   Byl to nádherný týden, strávený s prima lidičkama  totálně zmrtvení jak my, tak i bambule. Hodili jsme sprchu a zalehli k telce.

   Krom vzpomínek a malých prezentů, dovezli jsme si i megaaa nášup foteček