kanárská doga Maggie + cane corso Regan

Velikonoční výletek na hrad Cimburk, 23.3.2008

   Dnes, v neděli Velikonoční, jsme vyrazili na výlet do Přírodního parku Chřiby, konkrétně jsme prošli lesy nedaloko Koryčan a také jsme zavítali na zříceninu hradu Cimburk a jeho okolí.

   Neboť jsme jaksi nemohli najít místo srazu, parkovali jsme docela se zpožděním, ale naštěstí jsme se nakonec s ostatními sedmi hafánky a jejich páníkama shledali .

   Za příjemného počasí se nejprve tedy probendil již zmíněný les ... dle ukazatele směr Kazatelna. Při akorátním tempu nás dvounoháčů, se všichni pejsáci skvěle vylítali, vzájemně si zablbli, poškádlili, svými tryskoběhy prokličkovávali mezi stromy, pohráli si s klacíkama, prohonili - jeden druhýho, třetí pátýho ... zkrátka žádný z nich nezahálel a plně využili rozlehlého prima terénu,  ... ovšem, někteří i zavítali do zákoutí, kde se na pár chvil ocitli mimo dosah našich očí. A taky se nesmělo vynechat cákáníčko či napojení v kalných kalužích, ano, naše vodumilka Mag nevynechala jedinou a malá "opička" Regu ji vždy následovala  ... "přece to musím taky vyzkoušet, když se to tolik líbí mé obdivované učitelce !"

   Na příhodným plácku většina hafáčků pod vedením tety Barči trénovala výstavní postoje, jež dokumentoval strejda Karlos ... pokud ho ovšem zrovna neokupovaly naše zvědavý vopičky .

 

Šlo jim to výborně, my tedy jen přihlíželi.

Zpestřením prochajdy bylo ztracení se SBT Beníka, asi tak po hodince a půl cesty se rozhodl spolu s RR Pepíček a dalmatinkama Sáruškou a Kyruškou, že se mrknout do blízkého houští ... ti tři se po chvilce vrátili , ale Beníka nikde, ani po několika zavoláních se neukázal a tak jsme se ve skupinkách rozprchli do různých stran a s hlučnými výzvami z našich úst nastalo pátrání po malým tuláčkovi ...

   Při tom prolízání hustým lesem s Maguš a Regankou, v nedohlednu ostatním účastníkům, jsem potkala pěkně macatýho divočáka, stál od nás jen pár metrů a já v tu chvíli nevěděla, jak se zachovat ...  ... lapla jsem tedy holky, které si ho naštěstí vůbec nevšimly a nenápadně rychlejším krokem jsme pádili na cestu ... povím vám ... pěkně mi tloukla hercna . Jiní zas viděli srnečky.

   Ani pořádně nevím, jak dlouho trvalo zoufalé hledání, snad hodinku ... a ejhle, slyšíme, jak páníček od SBT Bubu volá "mám ho !!", našel jej zamotaného na stopovačce, paradoxně kousek od místa úprku ... uuuf, to se nám všem ale ulevilo , nejvíce však Majce s Petrem, když opět spatřili jejich hyper mazlíčka.

   A také počasí si s námi pohrávalo ... zpočátečního slunného nebe se najednou střídaly pořádné  sněhové či deštivé průtrže, že chvílemi jsem si připadala jako v Blair  ... brrr.

   Při návratu k parkovišti se ve svahu z keřů vyřítily postupně za sebou tři stáda dalších divokých prásatek, myslím, že jich byla tak okolo 23 ... celkem šokující záležitost, doposud jsem nikdy tolik čuníků po hromadě neviděla ... a tak se s úžasem ve tváři lovili foťáčci a mě se teda jedno foto vcelku povedlo, sice se tam jeví spíše jen jako černí puntíci kdesi v dáli, ale je to tam .